Mom? Really?
Znáte takové ty situace kdy by jste mámu radši nechtěli ani vidět?Já je prožívám docela často..Jednou to začne kvůli tomu že sedím pořád u počítače, jindy zase že chci jít na koncert s kamarády a potom co já nechápu se se mnou hádá jen kvůli neuklizenému županu na pračce v koupelně.
Ano, vím..U počítače není zdravé pořád sedět..Já si to uvědomuji, ale je jiná doba! Nikdo nechce chodit ven, nikdo nemá čas.A ten kdo si čas najde tak bydlí jinde.Proč mi máma vždy říká běž z toho počítače a běž ven s kamarády, ale co mám odpovědět..Protože když řeknu "Mami tady v téhle vesnici na mě nikdo čas nemá, pusť mě do vedlejšího města (nebudu jmenovat) a já budu venku!". Ale co mi neodpoví?"Ne tam tě nepustím".Proč?Jsem moc malá?Nejsem zodpovědná?Nedokážu se o sebe postarat? Já opravdu nevím. Když se zeptám proč, řekne ať to neřeším, ale co mám tedy dělat? Když mi to ani nechce vysvětlit?
Vím rodiče mají o své děti strach.Vím nejsem dospělá.Vím je mi jen 14 let, ale rodiče si musí připustit že já za rok,dva už budu "lítat" všude možně.Musí si uvědomit že už nejsem ta desetiletá, že už na všechno nepotřebuji rodiče, ale jak jim to říct..To je ten hlavní problém!
Někdy se opravdu divím kvůli čemu se dokáže naštvat.Někdy to je až otravné.Neříkám že má i své dobré chvilky :)Ale nemůžu říct že to je ta máma jako kamarádka.Moje máma je opravdu jako máma ,která se nedokáže na chvilinku dostat do mé "kůže". Nebo tedy jak se v té dané situaci cítím (když s ní mluvím)..Prostě to nedokáže..Má svůj názor jako dospělá, ale musí pochopit že ona toho zažila už víc než já. Ona by mě měla říkat že byla taky blázen a zkoušela všechno nové.Ona by měla být má podpora.
Mám jí ráda už jen za to že mi dala život.Tedy přesněji jí za to miluji!Ona byla první člověk do kterého jsem se poprvé zamilovala.Ona byla moje první láska.S ní jsem se poprvé pohádala.
Opravdu musím přiznat že život se mnou je těžký, ale musí vědět že i já ho mám těžký...Že pro mě není lehké na ní řvát jen kvůli tomu že v té dané chvíli mluvím pravdu.Musí vědět že není lehké proti ní říct slovo.
I já mám city.I já mám křehké srdce..Když se malinko "nakřápne".Nejde rychle slepit.
Stay with me!
Please.
Mind you.
Já měla to štěstí, že jsem s mamkou vycházela od jakživa jako kamarádka, ale i tak někdy máme takové dny jak popisuješ, řve po mě kvuli ručníků, když jí ěnco odsekne začne ječet , že není moje kamarádka, ale pak to odezní, ej to hold složité. A v klidu, mě mamka nechtě ještě moct pouštět ani v sedmnácti, když sem jí řekla, že jedu za přítelem, kterého i moc dobře znala, tak mi řekla, že ne.. takže, to ber s rezervou :)
OdpovědětVymazatJá se s mámou dohodnu jen někdy..a to opravdu jen někdy..Prostě to nejde se s ní normálně bavit..Je to prostě vzorná matka no.. Tyjoo :D Tak to mě snad pouštět bude :D Ale když řekne ne tak řeknu že mýho bráchu pustila když byl on v mých letech a pak už mě pustí :D
Vymazat:D máš fajn že se mužeš vymluvit na bráchu :D já jsem jedináček takže jsem měla pech :D ale co ty víš, až ti bude 17 třeba taky budete jako kamarádky :)
VymazatZa to se budu modlit aby to tak bylo.. :)
Vymazat